|
název |
Kadmium |
latinsky |
Cadmium |
anglicky |
Cadmium |
francouzsky |
Cadmium |
německy |
Cadmium |
značka |
Cd |
protonové číslo |
48 |
relativní atomová hmotnost |
112,411 |
Paulingova elektronegativita |
1,69 |
elektronová konfigurace |
[Kr] 4d105s2 >> rozepsat |
teplota tání |
594,22 K, 321,07°C |
teplota varu |
1040 K, 767°C |
skupina |
12 (II.B) |
perioda |
5 |
skupenství (při 20°C) |
pevné |
oxidační čísla ve sloučeninách |
+2 |
|
 verze pro tisk
 diskusní skupiny (0)
|
Objevitel
Rok objevu |
Objevitel |
1817 |
Friedrich Strohmeyer |
Výskyt
V přírodě kadmium doprovází zinečnaté rudy, ze kterých se také vyrábí frakční destilací nebo elektrolyticky.
Vlastnosti
Je to bílý, tažný a neušlěchtilý kov, který se svými chemickými vlastnostmi značně podobá zinku. Narozdíl od zinku však není amfoterní. Kadmium přímo reaguje se sírou, halogeny i dalšími nekovy. Na vzduchu shoří na oxid kademnatý (CdO) a s kyselinami reaguje za vzniku vodíku.
Sloučeniny kadmia jsou mimořádně jedovaté. V lidském těle se hromadí hlavně v ledvinách a játrech, přičemž příjem i velmi malých dávek tohoto kovu může vést k selhání ledvin. Kadmium také dokáže vytěsnit zinek z různých enzymů, a tím porušit průběh metabolických reakcí. Z tohoto důvodu vyžadují sloučeniny kadmia zvláštní skladování.
Použití
Kadmium se používá hlavně jako přísada do různých slitin a také na výrobu galvanických článků (Ni-Cd akumulátory). Dále se může využívat i jako antikorozní materiál.
Sloučeniny
CdO - oxid kademnatý
nerozpustný hnědý prášek, který vzniká např. při spalování kadmia
Cd(OH)2 - hydroxid kademnatý
bílá sraženina
CdS - sulfid kademnatý
žlutý, ve vodě rozpustný prášek, který se využívá jako barvivo (tzv. kadmiová žluť)
|