Periodická tabulka prvků

Úvodní strana
Periodická tabulka


 

Chrom

Předcházející prvek Následující prvek


název Chrom
latinsky Chromium
anglicky Chromium
francouzsky Chrome
německy Chrom
značka Cr
protonové číslo 24
relativní atomová hmotnost 51,9961
Paulingova elektronegativita 1,66
elektronová konfigurace [Ar] 3d54s1
>> rozepsat
teplota tání 2180 K, 1907°C
teplota varu 2944 K, 2671°C
skupina 6 (VI.B)
perioda 4
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách +2, +3, +6
verze pro tisk
verze pro tisk


diskusní skupiny
diskusní skupiny
(0)

Objevitel

Rok objevu Objevitel
1798 Louis N. Vauquelin (1763-1829)

Výskyt

Chrom je v přírodě poměrně hodně zastoupen a vyskytuje se přibližně ve stejném množství jako nikl. Nejvýznamnějšími rudami chromu jsou chromit (FeO . Cr2O3 - oxid železnato-chromitý) a krokoit (PbCrO4 - chroman olovnatý). Stopové množství chromu je také obsaženo v drahokamech smaragdu a rubínu.

Vlastnosti

Chrom je stříbrolesklý velmi tvrdý kov, který je odolný vůči korozi. Na vzduchu se pokrývá tenkou avšak velmi tuhou vrstvičkou oxidu, která chrání touto vrstvičkou pokrytý předmět před korozí (viz. oddíl Použití). Ve sloučeninách se chrom vyskytuje převážně v oxidačních číslech III a VI, přičemž nejstálejší oxidační číslo je III.

Průmyslová výroba

Převážná většina chromu se vyrábí přímou redukcí chromitu (FeCr2O4) uhlíkem v elektrické peci. V průběhu reakce vzniká slitina chromu a železa tzv. ferrochrom.

FeCr2O4 + 4C → Fe + 2Cr + 4CO

Velmi čistý chrom lze připravit metalotermickou reakcí oxidu chromitého (Cr2O3) s hliníkem nebo křemíkem.

Cr2O3 + 2Al → 2Cr + Al2O3
2Cr2O3 + 3Si → 4Cr + 3SiO2

Použití

Jelikož je elementární chrom za běžné teploty na vzduchu stálý, používá se ke galvanickému pochromování korodujících předmětů. Dále se používá jako přísada do nerezavějících ocelí, kde chrom může tvořit až 18 % výsledné slitiny.

Sloučeniny

1. chromité
Cr2O3 - oxid chromitý
zelená, ve vodě nerozpustná látka; tzv. chromová zeleň
Cr(OH)3 - hydroxid chromitý
šedozelená sraženina, která má amfoterní charakter
KCr(SO4)2 . 12H2O - dodekahydrát síranu draselno-chromitého (kamenec draselno-chromitý)
tmavě fialová látka s velkou schopností tvořit koordinační sloučeniny
2. chromové
CrO3 - oxid chromový
červená krystalická látka, která má silné oxidační a hygroskopické účinky
H2CrO4 - kyselina chromová
známá pouze z roztoku; význam mají její soli chromany

a) chromany - látky převážně žluté barvy, které jsou stálé v zásaditém prostředí - působením kyselin vznikají dichromany

Na2CrO4 - chroman sodný
K2CrO4 - chroman draselný
BaCrO4 - chroman barnatý
žlutá látka; tzv. žlutý ultramarín
PbCrO4 - chroman olovnatý
žlutá látka; tzv. chromová žluť
ZnCrO4 - chroman zinečnatý
žlutá látka; tzv. zinková žluť
Ag2CrO4 - chroman stříbrný
červenohnědá látka
Hg2CrO4 - chroman rtuťný
hnědá látka

b) dichromany - látky převážně oranžové barvy, které jsou stálé v kyselém prostředí - působením alkalických hydroxidů vznikají z dichromanů opět chromany

Na2Cr2O7 - dichroman sodný
K2Cr2O7 - dichroman draselný

pozn.: chromany i dichromany jsou silná oxidační činidla

 
Copyright © 1998-2023 Jan Straka
Všechna práva vyhrazena. English version English version