Chrom

název	Chrom
latinsky	Chromium
anglicky	Chromium
francouzsky	Chrome
německy	Chrom
značka	Cr
protonové číslo	24
relativní atomová hmotnost	51,9961
Paulingova elektronegativita	1,66
elektronová konfigurace	[Ar] 3d⁵4s¹ >> rozepsat
teplota tání	2180 K, 1907°C
teplota varu	2944 K, 2671°C
skupina	6 (VI.B)
perioda	4
skupenství (při 20°C)	pevné
oxidační čísla ve sloučeninách	+2, +3, +6

verze pro tisk

diskusní skupiny
(0)

Objevitel

Rok objevu	Objevitel
1798	Louis N. Vauquelin (1763-1829)

Výskyt

Chrom je v přírodě poměrně hodně zastoupen a vyskytuje se přibližně ve stejném množství jako nikl. Nejvýznamnějšími rudami chromu jsou chromit (FeO . Cr₂O₃ - oxid železnato-chromitý) a krokoit (PbCrO₄ - chroman olovnatý). Stopové množství chromu je také obsaženo v drahokamech smaragdu a rubínu.

Vlastnosti

Chrom je stříbrolesklý velmi tvrdý kov, který je odolný vůči korozi. Na vzduchu se pokrývá tenkou avšak velmi tuhou vrstvičkou oxidu, která chrání touto vrstvičkou pokrytý předmět před korozí (viz. oddíl Použití). Ve sloučeninách se chrom vyskytuje převážně v oxidačních číslech III a VI, přičemž nejstálejší oxidační číslo je III.

Průmyslová výroba

Převážná většina chromu se vyrábí přímou redukcí chromitu (FeCr₂O₄) uhlíkem v elektrické peci. V průběhu reakce vzniká slitina chromu a železa tzv. ferrochrom.

FeCr₂O₄ + 4C → Fe + 2Cr + 4CO

Velmi čistý chrom lze připravit metalotermickou reakcí oxidu chromitého (Cr₂O₃) s hliníkem nebo křemíkem.

Cr₂O₃ + 2Al → 2Cr + Al₂O₃
2Cr₂O₃ + 3Si → 4Cr + 3SiO₂

Použití

Jelikož je elementární chrom za běžné teploty na vzduchu stálý, používá se ke galvanickému pochromování korodujících předmětů. Dále se používá jako přísada do nerezavějících ocelí, kde chrom může tvořit až 18 % výsledné slitiny.

Sloučeniny

1. chromité

Cr₂O₃ - oxid chromitý
zelená, ve vodě nerozpustná látka; tzv. chromová zeleň
Cr(OH)₃ - hydroxid chromitý
šedozelená sraženina, která má amfoterní charakter
KCr(SO₄)₂ . 12H₂O - dodekahydrát síranu draselno-chromitého (kamenec draselno-chromitý)
tmavě fialová látka s velkou schopností tvořit koordinační sloučeniny

2. chromové

CrO₃ - oxid chromový
červená krystalická látka, která má silné oxidační a hygroskopické účinky
H₂CrO₄ - kyselina chromová
známá pouze z roztoku; význam mají její soli chromany
a) chromany - látky převážně žluté barvy, které jsou stálé v zásaditém prostředí - působením kyselin vznikají dichromany
Na₂CrO₄ - chroman sodný
K₂CrO₄ - chroman draselný
BaCrO₄ - chroman barnatý
žlutá látka; tzv. žlutý ultramarín
PbCrO₄ - chroman olovnatý
žlutá látka; tzv. chromová žluť
ZnCrO₄ - chroman zinečnatý
žlutá látka; tzv. zinková žluť
Ag₂CrO₄ - chroman stříbrný
červenohnědá látka
Hg₂CrO₄ - chroman rtuťný
hnědá látka
b) dichromany - látky převážně oranžové barvy, které jsou stálé v kyselém prostředí - působením alkalických hydroxidů vznikají z dichromanů opět chromany
Na₂Cr₂O₇ - dichroman sodný
K₂Cr₂O₇ - dichroman draselný
pozn.: chromany i dichromany jsou silná oxidační činidla

English version