|
název |
Křemík |
latinsky |
Silicium |
anglicky |
Silicon |
francouzsky |
Silicium |
německy |
Silicium |
značka |
Si |
protonové číslo |
14 |
relativní atomová hmotnost |
28,0855 |
Paulingova elektronegativita |
1,9 |
elektronová konfigurace |
[Ne] 3s23p2 >> rozepsat |
teplota tání |
1687 K, 1414°C |
teplota varu |
3173 K, 2900°C |
skupina |
14 (IV.A) |
perioda |
3 |
skupenství (při 20°C) |
pevné |
oxidační čísla ve sloučeninách |
-4, +2, +4 |
|
 verze pro tisk
 diskusní skupiny (2)
|
Objevitel
Rok objevu |
Objevitel |
1824 |
Jöns Jakob Berzelius (1779-1848) |
Výskyt
Křemík je po kyslíku druhým nejrozšířenějším prvkem na Zemi, ale vyskytuje se pouze ve sloučeninách (např. křemičitany, hlinitokřemičitany). Vyskytuje se v živých organizmech, a proto je to také biogenní prvek. Např. přesličky obsahují křemen (SiO2 - oxid křemičitý) a křemičité kyseliny ve svých buněčných stěnách.
Vlastnosti
Je to modrošedý a krystalický polokov, který má částečně kovový lesk a jehož struktura je velmi podobná diamantu. Základem molekuly křemíku je čtyřstěn SiO4, který se může spojovat do řetězců, cyklů, vrstev a do 3D struktury. Vazba křemík - kyslík je velmi pevná, a proto jsou jeho kyslíkaté sloučeniny hodně stálé a tudíž hodně rozšířené.
Tvrdý a křehký křemík je za normálních podmínek velmi málo reaktivní a odolává působení vzdušného kyslíku i vody, protože se jeho povrch pokrývá velmi tenkou vrstvičkou oxidu křemičitého (SiO2). Velmi dobře také odolává roztokům kyselin (kromě HNO3 a HF), ale snadno se rozpouští v horkých vodných roztocích alkalických hydroxidů:
Si + 4NaOH → Na4SiO4 + 2H2
SiO2 + 4HF → SiF4 + 2H2O
Je to velice dobrý polovodič a s ostatními prvky se slučuje až za vysokých teplot.
Laboratorní příprava
Reakcí křemene a hliníku - tzv. aluminotermií (viz. informace o hliníku):
3SiO2 + 4Al → 3Si + 2Al2O3
Průmyslová výroba
Křemík se průmyslově vyrábí v elektrické obloukové peci redukcí křemene velmi čistým koksem za přítomnosti železa jako katalyzátoru:
SiO2 + 2C → Si + 2CO2
Použití
Samotný křemík se využívá k výrobě polovodičových součástek (diody, tranzistory). Dále se také přidává do různých slitin (např. ferosilicium - křemík a železo). Ve sloučeninách (křemen) se potom používá hlavně ve stavebnictví jako písek a při výrobě skla a porcelánu.
Sloučeniny
1. bezkyslíkaté sloučeniny
SiC - karbid křemíku
velmi tvrdá látka, která se používá jako brusný materiál
SiCl4 - chlorid křemičitý
meziprodukt při výrobě polovodičového křemíku
silicidy - např. Mg2Si
silany - např. monosilan (SiH4), disilan (Si2H6)
obecný vzorec SinH2n + 2; bezbarvé plyny nebo kapaliny, jejichž stálost klesá s délkou řetězce
2. kyslíkaté sloučeniny
a) oxidy
SiO2 - oxid křemičitý
velmi pevná látka, která má vysoký bod tání; v přírodě se vyskytuje jako křemen - barevné odrůdy: ametyst (fialový), záhněda (hnědá), citrín (žlutý), růženín (růžový), křišťál (bezbarvý), opál (amorfní - SiO2 . nH2O)
b) kyseliny
H2SiO3 - kyselina dihydrogenkřemičitá
málo stálá
H4SiO4 - kyselina tetrahydrogenkřemičitá
málo stálá
|