| název | Kadmium |
| latinsky | Cadmium |
| anglicky | Cadmium |
| francouzsky | Cadmium |
| německy | Cadmium |
| značka | Cd |
| protonové číslo | 48 |
| relativní atomová hmotnost | 112,411 |
| Paulingova elektronegativita | 1,69 |
| elektronová konfigurace | [Kr] 4d105s2 1s22s22p63s23p63d104s24p64d105s2 |
| teplota tání | 594,22 K, 321,07°C |
| teplota varu | 1040 K, 767°C |
| skupina | 12 (II.B) |
| perioda | 5 |
| skupenství (při 20°C) | pevné |
| oxidační čísla ve sloučeninách | +2 |
| Rok objevu | Objevitel |
| 1817 | Friedrich Strohmeyer |
V přírodě kadmium doprovází zinečnaté rudy, ze kterých se také vyrábí frakční destilací nebo elektrolyticky.
Je to bílý, tažný a neušlěchtilý kov, který se svými chemickými vlastnostmi značně podobá zinku. Narozdíl od zinku však není amfoterní. Kadmium přímo reaguje se sírou, halogeny i dalšími nekovy. Na vzduchu shoří na oxid kademnatý (CdO) a s kyselinami reaguje za vzniku vodíku.
Sloučeniny kadmia jsou mimořádně jedovaté. V lidském těle se hromadí hlavně v ledvinách a játrech, přičemž příjem i velmi malých dávek tohoto kovu může vést k selhání ledvin. Kadmium také dokáže vytěsnit zinek z různých enzymů, a tím porušit průběh metabolických reakcí. Z tohoto důvodu vyžadují sloučeniny kadmia zvláštní skladování.
Kadmium se používá hlavně jako přísada do různých slitin a také na výrobu galvanických článků (Ni-Cd akumulátory). Dále se může využívat i jako antikorozní materiál.
CdO - oxid kademnatý
nerozpustný hnědý prášek, který vzniká např. při spalování kadmia
Cd(OH)2 - hydroxid kademnatý
bílá sraženina
CdS - sulfid kademnatý
žlutý, ve vodě rozpustný prášek, který se využívá jako barvivo (tzv. kadmiová žluť)