Periodická tabulka prvků

Úvodní strana
Periodická tabulka
Program PT
Chemické odkazy
Kontakt


 

Rtuť

Předcházející prvek Následující prvek


název Rtuť
latinsky Hydrargyrum
anglicky Mercury
francouzsky Mercure
německy Quecksilber
značka Hg
protonové číslo 80
relativní atomová hmotnost 200,59
Paulingova elektronegativita 2
elektronová konfigurace [Xe] 4f145d106s2
>> rozepsat
teplota tání 234,32 K, -38,83°C
teplota varu 629,88 K, 356,73°C
skupina 12 (II.B)
perioda 6
skupenství (při 20°C) kapalné
oxidační čísla ve sloučeninách +1, +2
verze pro tisk
verze pro tisk


diskusní skupiny
diskusní skupiny
(24)

Objevitel

Tento prvek je známý již od starověku. Není znám konkrétní objevitel.

Výskyt

V přírodě se vyskytuje ve sloučeninách, vzácně ryzí. Nejznámější rudou je cynabarit (HgS - sulfid rtuťnatý) neboli rumělka.

Vlastnosti

Rtuť je stříbrolesklý a za laboratorní teploty kapalný (jediný kapalný kov za těchto podmínek) kov. S některými kovy (Na, Ag, Au, Cu, Zn a Cd) tvoří slitiny, které se nazývají amalgámy. Vůbec se však neslévá se železem, kobaltem a niklem. Všechny amalgámy mají rozsáhlé použití - viz. oddíl Použití. Jelikož je rtuť ušlechtilý kov, reaguje pouze s kyselinami, které mají oxidační účinky. Reakce s koncentrovanou kyselinou sírovou (H2SO4):

Hg + 2H2SO4 → HgSO4 + SO2 + 2H2O

Se zředěnou kyselinou dusičnou (HNO3) reaguje rtuť za vzniku oxidu dusnatého (NO):

6Hg + 8HNO3 → 3Hg2(NO3)2 + 2NO + 4H2O

Naproti tomu s koncentrovanou kyselinou dusičnou reaguje za vzniku oxidu dusičitého (NO2):

Hg + 4HNO3 → Hg(NO3)2 + 2NO2 + 2H2O

Rtuť je odolná vůči působení hydroxidů alkalických kovů, ale při běžných teplotách ochotně reaguje se sírou a halogeny. Se vzdušným kyslíkem nereaguje.
Páry rtuti jsou jedovaté! Otrava rtutí se může projevit sliněním, červenáním dásní, uvolňováním zubů a nervovými poruchami.
Rtuť byla známa již ve starověku, protože byla objevena archeology v egyptské hrobce datované do roku 1500 př. n. l. Zvláštní význam měla rtuť ve středověké alchymii.

Průmyslová výroba

Rtuť se vyrábí pražením sulfidu rtuťnatého (HgS) v proudu vzduchu. Tuto reakci vyjadřuje následující rovnice:

HgS + O2 → Hg + SO2

Jak je z rovnice vidět vzniká oxid siřičitý (SO2) a páry rtuti, které po ochlazení kondenzují. Získaná rtuť se dále přečisťuje.
Další možností výroby rtuti je pražení sulfidických rud se železným odpadem nebo s oxidem vápenatým (CaO). Tento postup však můžeme použít pouze v případě kvalitní rudy, která obsahuje dostatečné množství rtuti.

HgS + Fe → Hg + FeS
4HgS + 4CaO → 4Hg + 3CaS + CaSO4

Použití

Rtuť se používá hlavně jako náplň teploměrů, manometrů a k přípravě různých amalgámů. Ty se používají např. ve stomatologii na zubní plomby, k pozlacování, postříbřování atd. Zajímavé využití amalgámů je výroba hydroxidu sodného (NaOH):

2Na+ + 2e- + 2nHg → 2NaHgn
2Cl- - 2e- → Cl2
2NaHgn + 2H2O → 2NaOH + H2 + 2nHg

Dále se amalgámy používají např. při výrobě zlata. Nejsnazší a nejvýhodnější likvidace rtuti je posypání zinkovým prachem (častěji však sírou), kdy vznikne taktéž amalgám, který na rozdíl od rtuti již není jedovatý a který se poté snadno odstraní.

Sloučeniny

1. rtuťné (dimerní kationt Hg22+)
Hg2(NO3)2 - dusičnan rtuťný
Hg2Cl2 - chlorid rtuťný (kalomel)
bílá, ve vodě nerozpustná látka
2. rtuťnaté
HgO - oxid rtuťnatý
dvě modifikace (červená a žlutá)
HgCl2 - chlorid rtuťnatý (sublimát)
řadí se mezi prudké jedy
HgS - sulfid rtuťnatý (cynabarit nebo také rumělka)
HgI2 - jodid rtuťnatý
 
Copyright © 1998-2016 Jan Straka
Všechna práva vyhrazena. English version English version