| |
| název |
Kadmium |
| latinsky |
Cadmium |
| anglicky |
Cadmium |
| francouzsky |
Cadmium |
| německy |
Cadmium |
| značka |
Cd |
| protonové číslo |
48 |
| relativní atomová hmotnost |
112,411 |
| Paulingova elektronegativita |
1,69 |
| elektronová konfigurace |
[Kr] 4d105s2
>> rozepsat |
| teplota tání |
594,22 K, 321,07°C |
| teplota varu |
1040 K, 767°C |
| skupina |
12 (II.B) |
| perioda |
5 |
| skupenství (při 20°C) |
pevné |
| oxidační čísla ve sloučeninách |
+2 |
|
verze pro tisk
diskusní skupiny
(0)
|
Objevitel
| Rok objevu |
Objevitel |
| 1817 |
Friedrich Strohmeyer |
Výskyt
V přírodě kadmium doprovází zinečnaté rudy, ze kterých se také vyrábí frakční destilací nebo elektrolyticky.
Vlastnosti
Je to bílý, tažný a neušlěchtilý kov, který se svými chemickými vlastnostmi značně podobá zinku. Narozdíl od zinku však není amfoterní. Kadmium přímo reaguje se sírou, halogeny i dalšími nekovy. Na vzduchu shoří na oxid kademnatý (CdO) a s kyselinami reaguje za vzniku vodíku.
Sloučeniny kadmia jsou mimořádně jedovaté. V lidském těle se hromadí hlavně v ledvinách a játrech, přičemž příjem i velmi malých dávek tohoto kovu může vést k selhání ledvin. Kadmium také dokáže vytěsnit zinek z různých enzymů, a tím porušit průběh metabolických reakcí. Z tohoto důvodu vyžadují sloučeniny kadmia zvláštní skladování.
Použití
Kadmium se používá hlavně jako přísada do různých slitin a také na výrobu galvanických článků (Ni-Cd akumulátory). Dále se může využívat i jako antikorozní materiál.
Sloučeniny
CdO - oxid kademnatý
nerozpustný hnědý prášek, který vzniká např. při spalování kadmia
Cd(OH)2 - hydroxid kademnatý
bílá sraženina
CdS - sulfid kademnatý
žlutý, ve vodě rozpustný prášek, který se využívá jako barvivo (tzv. kadmiová žluť)
|
English version
