| |
| název |
Ruthenium |
| latinsky |
Ruthenium |
| anglicky |
Ruthenium |
| francouzsky |
Ruthénium |
| německy |
Ruthenium |
| značka |
Ru |
| protonové číslo |
44 |
| relativní atomová hmotnost |
101,07 |
| Paulingova elektronegativita |
2,2 |
| elektronová konfigurace |
[Kr] 4d75s1
>> rozepsat |
| teplota tání |
2607 K, 2334°C |
| teplota varu |
4423 K, 4150°C |
| skupina |
8 (VIII.B) |
| perioda |
5 |
| skupenství (při 20°C) |
pevné |
| oxidační čísla ve sloučeninách |
+3, +4, +6, +8 |
|
verze pro tisk
diskusní skupiny
(0)
|
Objevitel
| Rok objevu |
Objevitelé |
| 1828 |
Gottfried W. Osann |
| 1844 |
Karl Klaus |
Vlastnosti
Je to šedý, tvrdý a ušlechtilý kov, který je poměrně vzácný. V přírodě se vyskytuje ve stopovém množství v platinových rudách, popř. v sulfidických rudách mědi a zinku.
Ruthenium bylo objeveno roku 1828 Gottfriedem W. Osannem, ale větší zásluha je dávána Karlu Klausovi, který v roce 1844 získal jeho čistý kov.
Průmyslová výroba
Ruthenium se získává z anodických kalů, které vznikají při elektrolytické rafinaci zinku. Tyto kaly však obsahují i další významné kovy (stříbro, zlato, platinu a palladium), které se získávají reakcí s kyselinou dusičnou v případě stříbra a lučavkou královskou v případě zbývajících tří kovů. Nerozpustný zbytek pak tvoří mimo jiné právě popisované ruthenium, osmium, ale i rhodium a iridium.
Použití
Ruthenium se používá převážně ke zvýšení tvrdosti platiny a palladia a také stejně jako osmium se používá jako katalyzátor. Přesto je roční spotřeba ruthenia poměrně malá - příčina je jeho vzácnost a celkem vysoká cena.
|
English version
