Periodická tabulka prvků

Úvodní strana
Periodická tabulka
Program PT
Chemické odkazy
Kontakt


 

Síra

Předcházející prvek Následující prvek


název Síra
latinsky Sulphur
anglicky Sulphur
francouzsky Soufre
německy Schwefel
značka S
protonové číslo 16
relativní atomová hmotnost 32,066
Paulingova elektronegativita 2,58
elektronová konfigurace [Ne] 3s23p4
>> rozepsat
teplota tání 388,36 K, 115,21°C
teplota varu 717,87 K, 444,72°C
skupina 16 (VI.A)
perioda 3
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách -2, +2, +4, +6
verze pro tisk
verze pro tisk


diskusní skupiny
diskusní skupiny
(4)

Objevitel

Tento prvek je známý již od starověku. Není znám konkrétní objevitel.

Výskyt

Síra se v přírodě vyskytuje volná i vázaná ve sloučeninách. Volná se vyskytuje v blízkosti sopek a je také obsažena v sopečných plynech (sulfan - H2S, oxid siřičitý - SO2). Nejčastěji se však vyskytuje vázaná ve formě sulfidů a síranů. Síra je také významný biogenní prvek - v organických sloučeninách je obsažena v bílkovinách.

Vlastnosti

Je to pevná a krystalická látka, která má žlutou barvu. Vyskytuje se v několika alotropických modifikací - kosočtverečná síra, která je stálá při laboratorní teplotě, přechází při 95°C na síru jednoklonnou. Obě tyto modifikace vytvářejí cyklické molekuly S8. Vzájemně se liší pouze uspořádáním těchto molekul v krystalové struktuře. Zahříváním jednoklonné síry nad 119°C připravíme tzv. kapalnou síru (hustá, viskózní kapalina), jejímž dalším zahříváním vznikají hnědé páry. Prudkým ochlazením těchto par vzniká sirný květ, který má podobu žlutého prášku. Při prudkém ochlazení kapalné síry dostaneme síru plastickou, která však není stálá a postupně přechází na modifikaci kosočtverečnou. Molekuly plastické síry vytvářejí dlouhé polymerní řetězce, které jsou také příčinnou její plastičnosti.

Síra je středně reaktivní látka, která se přímo slučuje téměř se všemi prvky. Má oxidační i redukční účinky:

Fe + S → FeS (oxidační účinky)
S + 2HNO3 → H2SO4 + 2NO (redukční účinky)

Použití

Síra se používá převážně k výrobě střelného prachu, zápalek a jako dezinfekční prostředek k tzv. síření sudů (popř. včelích plástů). Dále se využívá například v lékařství ve formě sirných mastí, které se používají proti kožním chorobám. Významné využití síry je také vulkanizace kaučuku a výroba dalších chemických sloučenin (např. kyselina sírová - H2SO4, sirouhlík - CS2, atd.).

Sloučeniny

1. bezkyslíkaté sloučeniny
H2S - sulfan
ve větším množství jedovatý plyn, který svým zápachem připomíná zkažená vejce; vzniká při rozkladu bílkovin
CS2 - sirouhlík
těkavá, jedovatá a zapáchající kapalina; používá se k výrobě hedvábí a celofánu; nepolární rozpouštědlo
sulfidy
podrobnější informace o konkrétních sulfidech viz. jednotlivé stránky o chemických prvcích
2. kyslíkaté sloučeniny

a) oxidy

SO2 - oxid siřičitý
bezbarvý a jedovatý plyn štiplavého zápachu
SO3 - oxid sírový

b) kyseliny

H2SO3 - kyselina siřičitá
H2SO4 - kyselina sírová
silná dvojsytná kyselina, která má významné průmyslové využití

c) soli kyseliny siřičité (HSO3-, SO32-)

MIHSO3 - hydrogensiřičitany
M2ISO3 - siřičitany

d) soli kyseliny sírové (HSO4-, SO42-)

MIHSO4 - hydrogensírany
M2ISO4 - sírany (sulfáty)
podrobnější informace o konkrétních solích kyseliny siřičité a sírové naleznete na jednotlivých stránkách o prvcích
 
Copyright © 1998-2016 Jan Straka
Všechna práva vyhrazena. English version English version